Nazev firmy

Kolo pro život - Mladá Boleslav

Tentokrát jsem se rozhodla pro kratší závod v rámci seriálu KPŽ. Letos poprvé se jelo v Mladé Boleslavi.

Zvolila jsem levnější verzi pátečního přespání u týmové kolegyně Jany v Praze. Byla tak skvělá, že mi připravila i těstovinový salát, abych náhodou netrpěla hlady. Vzhledem k tomu, že doma pršelo jako z konve, vyrazila jsem dřív s tím, že v Praze nikdy neprší :-) a tak se rozjedu až tam. No jenže pršelo i v Praze, takže mě rozjetí v dešti neminulo. Kolo, které mi David doma pečlivě připravil, bylo zase špinavé jako po závodě. Stihla jsem se ještě rychle přesunout do centra a strávit tak příjemnou hodinku s kamarádem v kavárně. Pak už jsem jen čekala u Jany v bytě, než se chudák vrátí pozdě večer z práce. Samozřejmě jsme musely probrat aktuální situaci a tak se moje večerka trošku protáhla do pozdních nočních hodin. Ráno Jana ještě spala, a tak jsem se rozloučila a vyrazila do Boleslavi. Pozitivní zprávou bylo, že byla zima, ale nepršelo, hurá! Na místě na mně čekalo profesionální zázemí ve formě postaveného stánku a parkovacího místa zcela v centru dění. Za nedlouho po mně dorazil i týmový Láďa s Pepou. Byli jsme se společně rozjet a tipovali kdo jak dojede. Trať byla úplně nová, takže nikdo nevěděl, co nás vlastně skutečně čeká. Ovšem po těch deštích, byla jedna věc jasná, BAHNO. Na startu jsem stála hned vedle Petry Kottové. Po odstartování můj pohyb balíkem vpřed zbrzdil závodník, který jel až příliš opatrně. Před nájezdem k řece jsem se probojovala až k našim klukům. Poté následoval první kopeček po asfaltu, a já se snažila vydržet s Pepou, ten mi ale nemilosrdně odskočil. Padla jsem tedy do háku Ládíkovi. Trať byla místy velmi bahnitá, s relativně mnoha úseky po asfaltu, celkově ale hodně rychlá, bez kopců a sjezdů. Musela jsem tedy neustále šlapat, bez místa k odpočinku. Nakonec mi po chvíli odskočil i Láďík a já jsem se držela trojice jiných kluků. Rychlé, nekonečné roviny střídaly bahnité úseky, kde jsem sjela ze stopy a musela si skupinku pracně dojet. Několikrát jsem si říkala, že už odpadnu, že to tempo je až příliš rychlé. Nakonec jsem ale v této skupince dojela až pět kilometrů před cíl, kde mi i tihle kluci odskočili a já už do cíle dojela osamoceně. Vyšlo to, mám další 1 :-)! Nakonec jsem tedy z našeho týmu dojela poslední, zkrátka hoši mají absolutní watty mnohem vyšší a to na téhle rychlé trati bylo opravdu dost znát. Všechno jsme ještě společně probrali a rozloučili se. Mně čekala ještě opět delší cesta domů, ovšem s milým cílem, čekala mně ještě návštěva kamarádky Gabči a oslava narozenin jejího přítele. Opět tedy náročná, ale zábavná sobota.

Bára