| Český pohár XC Teplice |
|
Kolotoč závodů se rozjel naplno, a tentokrát jsme zamířili na cross-countryové tratě do Teplic. Vzhledem ke vzdálenosti a také technické náročnosti trati jsem, mimořádně bez Davida, vyrazila směr Čechy s kamarádem již v pátek ráno. Zamířili jsme rovnou k trati.
Foto (autorská práva): www.mtbs.cz Stejně jako minulý týden jsem byla nucena podívat se pravdě do očí a přiznat si, že mé technické dovednosti jsou opravdu mizerné. Podotýkám, že tato trať navíc vůbec technicky náročná není, ale mně dělala problémy snad každá zatáčka. Při druhém projetí okruhu, to již bylo lepší, ale stále žádná sláva. Navíc úseků kde bych mohla získat, moc nebylo a na tu mou techniku to určitě stačit nebude, uvidíme. Sbalili jsme kola a vyrazili k hotelu, kde nás čekala večeře. No večeře. Kamarád Pepa, na kterého jsem si vzpomněla, když nám talíř přinesli, by jistě poděkoval a raději odešel. Slíbená byla rýže s vepřovými kousky. Ovšem poživatelné z toho co nám bylo předloženo, byla hrstka rýže, neboť kousky masa byly spíš tuk než maso a navíc vše zalité takovou dávkou mastnoty, že to nebylo poživatelné ani pro mě a to sním leccos. Vyrazili jsme tedy do Tesca a pak na schůzku se Standou Hejdukem, se kterým jsem se domluvila na druhou večeři. Následovaly tedy palačinky s karamalem a oříšky. Do baru dorazil také celý tým Scott Hagget, včetně Kristiána Hynka a Milana Spěšného, vyrazil s námi taky Venca Ježek, který bivakoval u Standy doma. Pak už spánek na hotelu. Start byl až ve 13h, takže na rozdíl od maratonu, jsem se mohla vyspat do sytosti. Po snídani hurá k trati. Při rozjíždění jsem měla docela dobrý pocit, tepy fungovaly. Na chvíli jsem se připojila ke klukům z Meridy, Honzovi Jobánkovi, kterému se nějak závodit nechtělo a Ivanu Rybaříkovi, ten mi stihl (už jako druhý v pořadí) říct, že jsem snad přibrala, oponoji: „to asi ta modrá barva“ Při doplňování zásob na závod na mně čekalo velmi příjemné překvapení, trenér, Michal Kapoun. Přijel se podívat a nic neřekl, mám obrovskou radost! Může mě občerstvit a hlavně uvidí, jak jsem na tom. Na start dorazily všechny největší favoritky včetně Janky Števkové, Pavly Havlíkové, Pavlíny Šulcové a dalších. Po startu se mi nepodařilo dostat se až k samotné špičce. Navíc při prvním výjezdu schodů (samozřejmě vedle po „kolejích“ pro kočárky) jsme udělala chybu a spadla a zdržela tak celý balík co byl za mnou, omlouvala jsem se holkám a hrozně se za to styděla. Následoval jeden ze dvou kopečků, zde jsem získávala, ale v další technice jsem znovu ztratila, byla jsem naštvaná sama na sebe. Holky včetně Pavly Šulcové mi odskočily a neúprosně se s každou zatáčkou vzdalovaly. Usídlila jsem se na 6-té pozici. Zezadu na mně další holky volaly ať je pustím. Při dalším průjezdu jsem volala na Michala, že slezu, ne kvůli tomu umístění, ale kvůli té ostudě, jak neumím ani zatočit, zkrátka chyba za chybou, hrůza. Předjely mně dokonce i dvě kadetky! Zkrátka tohle opravdu nejsou moje tratě. Ve třetím kole jsem jednu holku skočila, takže 5 byla moje. Najednou jsem se ocitla sama, a má technika se zlepšila, asi tím, že jsem se zklidnila a měla to už i víckrát projeto. Do kopečků a po rovince mi to šlapalo krásně, ale díky mé technice jsem nemohla nikoho dojet. Zbylé tři kola, jsem kroužila už sama, ale stále se stejným mezičasem, neztrácela jsem, místy jsem i maličko stahovala, kdyby se jelo ještě 3hodiny, tak bych dopředu asi dojela. Krize na mě nedolehla a stále jsem byla schopná nastupovat a rozjíždět tempo. To bylo fajn, necítila jsem se ani zásadně unavená. V posledním kole jsem dokonce vyjela hliněný kopeček, který se mi nepodařilo zdolat ani v tréninku, no fakt mi chybí ty další 3 hodiny. Do cíle jsem si ještě trošku nastoupila, ať to vypadá a bylo z toho 5. místo celkově. První Janka Števková mi nadělila neskutečných 8 minut! V cíli jsem byla Germánem pochválena za pěkné týmové oblečení (poklona tedy patří i Karlovi M.) Michal mě pochválil za pěkný výkon, i já jsem byla s výkonem spokojená, ale s tou technikou tedy rozhodně ne. Chce to zkrátka závodit na těchto tratích, ale to se mi nepodaří, takže mě nějaké závratné zlepšení asi nečeká. Večer po dojezdu mužů probíhalo vyhlašování výsledků, já ovšem nepočítala s tím, že se vyhlašuje 5 žen, a tak jsem přišla o krásné foto ze stupňů, bohužel, snad příště, nicméně menší finanční odměna mě neminula. Rychle jsme sbalili věci a vyrazili na dalekou cestu domů. Celý den bylo krásné počasí a tak to byl docela pěkný den. |
')){kind=link}
| Kontakt | Ke stažení | Napište |