Nazev firmy

Před týdnem touhle dobou jsme se vraceli z úplně jiné cesty, ovšem po stejné silnici. Je to právě týden co jsem vrátila ze soustředění na Gran Canaria, a nyní se vracím z prvního závodu. Opět, stejně jako loni mi připadá, že snad to období bez závodů ani nebylo. Tak nějak téměř bezbolestně jsem navázala na ten kolotoč závodů, cest po celé republice, mytí kola i oblečení, takové dvoudenní výlety „někam“. Znovu si uvědomuji jak je čas relativní, jak strašně rychle všechno ubíhá, že některé úseky snad ani neproběhly .

Tentokrát sice výlet není s noclehem, zato jsou hned dva, v sobotu Valtice a v neděli Nasavrky u Chrudimi, první závod na 50km druhý ve formě XC na 20km. Sama jsem byla zvědavá jak mi to po všech soustředěních a přemísťování půjde, a co ostatní holky jak na tom budou a která vůbec na závody dorazí. V sobotu zde profesionálně postavil stánek nový ženský tým GT, ovšem Pavlína Šulcová zde nebyla. My jsme stáli bokem u hřbitova, jako obvykle trošku stranou od všech těch profíků , jelikož se jako velký profík necítím. Před startem kolegyně z GT popisovala do mikrofonu vyhlídky na závod a také na celou svou sezonu.

Na start jsem se postavila do první řady, vedle Honzy Jobánka a kamárádů z Opavy. Start se mi docela povedl, takže po prvním nájezdu do terénu jsem měla na ostatní kolegyně cca 50m náskok. Další údaje z trati nevím, protože David mi tentokrát, vzhledem k délce trati, zázemí nedělal. Snažila jsem se jako obvykle držet rychlejších protějšků, což se mi docela dařilo, takže jsem se zařadila na cca 45místo celkově. V háku se mi šlapalo dobře, navíc docela foukalo, ovšem když mi odstřídali nebyla jsem schopná držet nastavené tempo, zde se krásně ukázalo, jak tyhle tempa zvládají i méně trénovaní kluci na rozdíl ode mě. Taky mi připadalo, že dělám zbytečné chyby při průjezdu zatáčkami, které mě pak stály síly, když jsem si musela díru před sebou dojet. Úseků kde jsme si mohli odpočinout moc nebylo, takže bych to nazvala tak trochu časovkou družstev Když přišly kopečky, nebo spíše trošku delší vlny, tak to jsem byla spokojenější mnohem více, byla jsem schopná s klukama viset, takže Kanáry se projevily. Až v jednom jsem cíleně odpadla ze skupiny a zůstala tak s dalšími dvěma kolegy. V podstatě takto jsem dojela až do cíle a bylo z toho 47. místo celkově a 1. v ženách. První Zdeněk Mlynář mi dal sice 14 minut, ale na napoprvé fajn zážitek, a celkem fajn výsledek.

Neděle již, co se počasí týče, tak přívětivá nebyla. Krátký závod ve formě spíše Cross Country, na 4 kola, se konal v Železných horách, takže byla zima, naštěstí ovšem nepršelo. Hned po příjezdu jsem zahlédla největší soupeřky Ilonu Bublovou a Pavlínu Šulcovou, schylovalo se tedy k pěknému závodu. Sama jsem nevěděla co mám čekat, cítila jsem se sice dobře, ale při rozjíždění s klukama, Kejvičem a Bejkem, mi nepříjemně tuhly nohy. Manžela jsem nenápadně upozornila, že možná nevyhraju, tak aby se moc nedivil, když půjdu do kytek. Všechny kategorie startovaly najednou, takže jsem si samozřejmě kluky nechtěla nechat odjet, nicméně sobotní závod se projevil a tak mě holky za chviličku měly a šly přes, musela jsem si sednout, zpomalit a doufat, že to někde dojedu. Přišel kopeček k náměstí a já si holky relativně v pohodě doklepla, přišla silnice, Pavla na špici, zařadila jsem se za ní, Ilča někde zůstala. Jela jsem v háku, později jsem Pavlu na špici vystřídala, pak nám jel špici kluk. Přišla asfaltová vlna, já v háku a Pavla najednou na horizontu díru. Sjezd a zezadu se Pavla přiřítila, krásně technicky najela do proti kopce a ujížděli mi, taky proto, že jsem neměla najetou trať a tak jsem právě do toho proti kopce neměla ani přehozeno, ani jsem nejela dobrou stopu, musela jsem kopeček vyběhnout (v cíli jsem se dozvěděla, že jsem neběžela sama, ale že běžel i Bejk a to ještě snad po 30-ti letech, to ho muselo ale bolet). Pavlu jsem sjížděla až do průjezdu do dalšího kola. Povedlo se. Rychle jsem si v hlavě srovnala všechny moje plusy a mínusy, které se mi v druhém kole ještě potvrdily. Silnice je moje, kopec taky, ten jediný terén, který tady byl je Pavly, tady jsem věděla, že moje technické dovednosti jsou opravdu slabé. V tomto druhém kole byl průběh obdobný, kopec jsem ji utrhla, sjezd a výjezd mě sjela a uskočila, takže znova dojíždění. Třetí kolo jsem na silnici zkusila trošku nastoupit, ale Pavla to zvládla, můj sjezdík už byl lepší, nechala jsem jí jet před sebou, ať můžu využít její lepší znalost trati a vyplatilo se, krásně jsem si to vyšlapala až k Pavle. Ovšem čas běžel a bylo mi jasné, že až sem si ji nesmím v žádném případě přivézt. Rozhodla jsem se pro nástup sice skoro na rovině, ještě před kopečkem a asfaltovým sjezdem, ale měla to být rezerva, kdyby to nevyšlo mohla jsem to ještě zkusit v kopci a taky mohla bych si udělat dostatečný náskok na to co ztratím v terénu. Vyšlo to, zvedla jsem se a Pavla nikde, šlapala jsem co to šlo, po rovině, z kopce, do kopce, stále měla díru cca 100 m. Snad to bude stačit. Sjezd v terénu, proti kopec, předjeli mě kluci –absolutně první, neohlížím se, někdo za mnou začal funět, no snad to není Pavla, a šel přes, naštěstí další kluk. Bomba, tři sta metrů a cíl. Radostně zvedám ruce, povedlo se. Pavla druhá. Pěkný závod, musela jsem dokonce použít i hlavu a navíc mám radost, že to do kopce a nakonec i po rovině krásně šlape. Přístí týden na XC v Teplicích, už to ovšem takto nepůjde, tam už to bude jen o terénu, takže budeme muset v pátek vyrazit včas, ať si trať dostatečně najedu. Nakonec to byl sice cestovatelský, ale velmi příjemný víkend i s finančním příspěvkem. Bára.